Novoměstská radnice – stav k roku 1420

Autoři modelu: Vojtěch Dvořák, Eliška Uhlířová, Alice Šindelářová

Rozměry modelu: cca 32cm x 50cm, výška 32cm

Poloha: Praha 2 – Nové Město, Karlovo nám. čp. 22 a 1/23

Status: Národní kulturní památka, částečně nedochovaná

Historie

K nejvýznamnějším stavbám vybudovaným v Novém Městě pražském v době Karlově patřila radnice. Nová radnice byla na Dobytčím trhu (dnes Karlovo náměstí) zřízena jako správní a soudní dům brzy po založení města, nejspíše v roce 1377. Radniční areál je tvořen několika budovami, jejichž výstavba probíhala v několika etapách. Nejstarší částí je východní křídlo situované do dnešní Vodičkovy ulice. Jeho stavba probíhala v letech 1377–1398 a roku 1394 k němu bylo připojeno vězení. Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže stavěno křídlo jižní s průčelím na Karlovo náměstí. Z období po roce 1411 je v přízemí hlavního křídla dochován monumentální dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři, který zabírá plochu téměř celého křídla. V křídle do náměstí s gotickou dvoulodní síní se v roce 1419 odehrála první pražská defenestrace katolických konšelů, která zahájila husitskou revoluci. Hlavní dominantou radnice je její 70 metrů vysoká nárožní věž s kaplí, která však byla vystavěna až v letech 1452–1456. Za Ludvíka Jagellonského roku 1520 se přistoupilo k raně renesanční přestavbě pod vedením Benedikta Rieda. V červenci 1559 radnice po úderu bleskem vyhořela, avšak hned roku 1561 věž renesančně přestavěna dvorním stavitelem Bonifácem Wolmutem. Začátkem 19. století došlo rovněž ke klasicistní přestavbě (Baťková, 1998, s. 184).

Dnešní podoba radnice je výsledkem pozdějších úprav a přestaveb, které značně pozměnily její původní středověkou podobu. Věnovali se tomu autoři jako K. Kibic (1966; 1979; Kibic a Fišera, 2009, s. 28); Kalina-Koťátko (2004, s. 139-142) a d. Líbal (1983, s. 256).

Popis

Podobu tohoto historicky, architektonicky i urbanisticky významného areálu se složitým stavebním vývojem jsem vytvářel na základě ikonografie, historických plánů a výsledků průzkumů a spolupráce s prof. Karlem Kibicem, a především Ondřejem Šefců a Jaroslavem Podliskou (NPÚ Praha). Základní informací pro vytváření modelu Novoměstské radnice byla práce prof. Kibice (1966; Kibic, 1979, s. 213-230), která představuje nejobsáhlejší a v podstatě jediný dokument, který se zabývá stavebním vývojem tohoto významného objektu. Je zde nastíněn pravděpodobný vývoj a podoba v období gotiky, před husitskými válkami. Dalším podkladem byly kresebné rekonstrukce obou křídel a rozestavěné věže v podobě nárožní patrové stavby od arch. Ondřeje Šefců (NPÚ). (Obrázek 60) Velkou neznámou je podoba křídel objektů směrem do dvora – vnitrobloku. Zde se jedná o hypotézu, vycházející částečně z rekonstrukčních půdorysů prof. Kibice a z jiných obdobných příkladů staveb z tohoto období (Kibic, 1971; Kibic, 1988). Důležité je i zobrazení Novoměstské radnice na Sadelerově prospektu, kde je budova radnice s velmi přesvědčivě vykreslenou věží (č. 91). Vzhledem k úhlu pohledu je zde velmi výjimečně zachyceno vnitřní průčelí radnice se zdobnými renesančními štíty (Šefců, 2010a).  

Cenným pramenem pro posouzení vývoje Novoměstské radnice je rovněž porovnání s jinými radnicemi té doby, zejména s radnicí Starého Města. Základní rozvrh Staroměstské radnice se u Novoměstské radnice opakuje, ale s větší volností, protože stavební činnost na Starém Městě již tehdy značně omezovaly stávající objekty. Také Novoměstská radnice má v době lucemburské dvě k sobě kolmá radniční křídla, z nichž náměstní křídlo s dolním mázhauzem bylo výstavnější. Složitější je rekonstrukce radniční věže, kdy zazděný oblouk z věže do dolního mázhauzu nasvědčuje staršímu původu, alespoň dolní části věže, než je vlastní mázhauz, vzniklý v letech 1411–1412 (Hlubinka, 1948, s. 76; Lorenc, 1973, s. 158). Existenci věže již v době lucemburské nasvědčuje příklad Staroměstské radnice, a zvláště lokalizace kaple v prvním patře, kterou Novoměstská radnice nepochybně před rokem 1419 už měla, pokud nesouvisela kaple s arkýřem na uličním průčelí, který je doložen na Wernerově perokresbě z pol. 18. století. V historických zprávách z doby lucemburské je zmínka o radní síni, malé světnici, šatlavě, mučírně, slunečních hodinách, vstupním portálu z žehrovického pískovce a o dalším vnitřním vybavení (Kibic, 1979).