Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého

Autoři modelu: Vojtěch Dvořák, Veronika Jarkovská, Petra Kojetínová

Rozměry modelu: cca 30cm x 50cm, výška 60cm

Poloha: Praha 2 – Nové Město, Horská

Status: Kulturní památka

Historie

Složitý obraz novoměstské církevní architektury bohatě zpestřovaly dva kostely centrální dispozice, v gotice 14. století velmi vzácné. Již roku 1350 založil král Karel IV. v jihovýchodním ohybu novoměstských hradeb klášter augustiniánů kanovníků. O tom, jakou pozornost své fundaci věnoval, vypovídá i jeho osobní přítomnost při slavnosti položení základního kamene, ale také skutečnost, že na výstavbě, se podílela i dvorská katedrální huť. Přestože karlovský chrám nebyl ještě zcela dokončen, byl na naléhání císaře posvěcen roku 1377. O podobě kláštera v předhusitské době mnoho nevíme, ale zajímavou okolností je, že v kanonii byla roku 1379 povolena výstavba i jednotlivých cel vedle společného dormitáře. V této době tak klášter nepochybně nebyl ještě zcela dokončen. Odkaz v testamentu měšťana Mareše z roku 1392 se vztahuje ke stavbě klášterní budovy. Poškozený klášter s kostelem se po husitských bouřích jen těžko vzpamatovával. Klášter částečně vyhořel v roce 1603 a za vpádu Pasovských roku 1611 byl chrám poškozen (Baťková, 1998, s. 137).

Tato stavba v dominantní poloze nad Botičem s oktogonální kaplí připomínající Palatinskou palácovou kapli v Cáchách, symbolizující znovuzrození, renesanci římské říše a úzkou spjatost s tradicí karolinskou. Zatímco starší badatelé, jako byl Bernhard Grueber v roce 1877 (Grueber, 1877, s. 95), považovali kostel jen jako projev úcty a připomínku Karla Velikého a o nějaké architektonické imitaci nehovořili, byl to ale asi až Václav Mencl, kdo se přímo vyslovil ve smyslu, že nikoli jen obsahem, ale i tvarem měl pražský kostel připomínat cášský vzor (Mencl, 1948, s. 72). Tato teze byla obecně přijata a kostel v tomto smyslu uvádí další autoři (Lorenc, 1973; Uličný, 2020a). 

Popis

Kostel Nanebevzetí P. Marie a Karla Velikého na Karlově, jedna z nejtajemnějších pražských gotických staveb, obsahuje krátký presbytář o jednom obdélném poli a méně obvyklém závěru o šesti stranách desetiúhelníku, se středním opěrákem v podélné ose, i osmibokou, daleko širší loď, k jejíž západní straně přiléhá nízká hranolová věž. Nejvýznamnějším detailem vnějšku je severní portál lodi, jehož zevní archivoltu, vybíhající ve vrcholu v křížovou kytku, člení jemně tesané kraby. V chrámovém prostoru zastřely původní karolinský stav pronikavé zásahy pozdní gotiky, renesance a baroku. V krátkém presbytáři se hlásí k prvotnímu stavebnímu období svazky hruškově profilovaných přípor, jež stoupají od země až k náběhům pozdně gotické klenby. Lucemburskou atmosféru vyvolává i lomený vítězný oblouk, profilovaný uprostřed zploštělým hruškovcem, provázeným po obou stranách výžlabky a hruškovci. V rozích jsou osazeny štíhlé konzolové příporky s listovými hlavicemi, pouze při vítězném oblouku vybíhala klenba na baldachýnových konzolkách. Loď snad původně kryla nepravá hvězdová klenba se středním pilířem (Baťková, 1998, s. 137). Centrální dispozice kostela byla ještě zdůrazněna vysokou stanovou střechou ukončenou sanktusníkem, která tvořila výrazný motiv v obrazu města (Lorenc, 1973). Bizarní karlovský kostel měl ohlas i za hranicemi (kostel P. Marie v Novém Mestě nad Váhom). V barokním rouše stojí dosud z větší části i středověká budova konventní (Poche, 1983, s. 242; Baťková, 1998, s. 137).