Kaple Božího Těla a Krve Páně na Dobytčím trhu – stav kolem roku 1400

Autoři modelu: Vojtěch Dvořák, Ivan Tsybin

Rozměry modelu: cca 50cm x 60cm, výška 43cm

Poloha: Praha 2 – Nové Město, uprostřed Karlovo náměstí v ose ulice Ječná

Status: Nedochovala se

Historie

Gotická kaple ke cti Nejsvětějšího (Božího) Těla a Krve Páně a Panny Marie a sv. Felixe a Adaucta uprostřed Velkého tržiště, pozdějšího Dobytčího trhu, dnes Karlova náměstí byla postavena v letech 1382 až 1393 podle plánů Petra Parléře a řadí se mezi nejvýznamnější sakrální objekty. Kaple měla zaujmout místo v sousedství dřevěné věže, v níž byly každoročně nejspíše již od sklonku 50. let 14. století u příležitosti dne svátostí ukazovány poutníkům nejcennější ostatky Utrpení Páně a s nimi spojené říšské korunovační klenoty a jiné svátostiny, náležející ke korunovačnímu pokladu císaře Karla IV. (Baťková, 1998, s. 87). Umístění stavby uprostřed tržiště v ose Ječné ulice bylo určeno již při zakládání Nového Města a Dobytčího trhu (Karlova náměstí). Dřevěná provizorní věž byla umístěna mimo vlastní střed náměstí a fungovala několik let po dobu výstavby konečné kaple (Lorenc, 1973, s. 155).

Kaple Božího Těla je úzce spjata s Karlovou snahou o založení hlavního města říše římské a existencí nezanedbatelného počtu poutníků ve středověké Praze. Nález poutního odznaku odkazuje na tradici velikonočních poutí k vystaveným korunovačním klenotům a relikviím. Karel IV. byl velkým sběratelem svatých ostatků, protože se věřilo, že Ježíš sestoupí tam, kde jich bude nejvíce. Kdekoliv byl, vyžádal si třeba článek prstu místního světce a dovezl ho do Prahy (Kašpar, 2009).

Až v průběhu vrcholného středověku a raného novověku vznikl u kaple hřbitovní areál (15. – 18. století), který od prostoru náměstí oddělovala ohradní zeď. V okolí kaple byly nalezeny středověké objekty (14. – 15. století), ale zanikly v době existence kaple. V době existence kaple Božího Těla se vně jejího areálu nalézal veřejný prostor náměstí, který se vyvíjel zcela jinak. Výzkum dokládá dlouhodobě nesoudržný a celkově nezpevňovaný terén náměstí až hluboko do novověku. Demolice kaple proběhla kolem roku 1790 a dochovaný obrys výkopů v místech odkryvu věrně kopíruje původní půdorysnou stopu obvodového zdiva staveb. Tento nález základových výkopů byl možný i z důvodu navýšení terénu v tomto místě při úpravě celého prostoru středu náměstí po roce 1791 a dokumentuje to i podobu před parkovou úpravou (Halama, 2013; Hrdina, 2013; Podliska, 2013).

Popis

Od zboření kaple vzniklo několik pokusů o její rekonstrukci. Většina těchto pokusů však nezohlednila několik málo dochovaných faktů o podobě a tvaru kaple. Zajímavé je, jak se vyobrazení kaple v různých dobách od sebe výrazně odlišuje, což ukazuje jejich vzájemném srovnání. (Obrázek 73)

Kaple byla projektována jako centrální objekt s vysokou věží a její rekonstrukce se liší v závislosti na interpretaci obrazových svědectví 16. – 18. století. Podoba kaple je zachycena na řadě vedut, kdy je potřeba při analýze rozlišovat přesnost jejich zobrazení a podle toho určit, které zobrazení má největší vypovídací hodnotu. Za velmi věrohodné zobrazení se dá považovat kresba části Nového Města pražského od Philipa van den Bosscheho asi z roku 1605, která sloužila jako podklad či příprava pro velké panorama Prahy z roku 1606 vyryté Jiljím Sadelerem (Uličný, 2020b, s. 76). Starší zobrazení a pohledy na kapli jsou na Peterleho panoramatu z roku 1562 a schematicky je kaple na vedutě Prahy z roku 1536. Vzhled kaple se průběhu staletí v zásadě neměnil, takže zobrazení kaple od P. Bosche lze vzít jako hlavní pramen. V roce 1948 si tento pramen jako výchozí zvolil V. Mencl (Mencl, 1948a, s. 126) a jeho rekonstrukce se nyní jeví jako ta správná.   

V minulosti byly prezentovány i jiné alternativy podoby. Podoba a možný odraz architektonického řešení novoměstské kaple Božího Těla a Krve je zachycen na Picím rohu Václava IV. (Stančík, 2015; Stančík, 2017) a to v podobě symetrické stavby s osmi stejně velkými pravoúhle ukončenými rameny, což vedlo k variantě rekonstrukce od V. Lorence (Lorenc, 1973, s. 144 a 174)

Vilém Lorenc ve svých pracích v letech 1953 a 1973 zveřejnil názor, že půdorys jižní části města kolem Dobytčího trhu byl po založení Karlem IV. vyměřen podle vzoru města Jeruzaléma. Argumentem pro to mu byla hlavně poloha centrální kaple Božího Těla uprostřed trhu, která mu připomínala umístění Chrámu Skály, ve středověku nazývaného Chrám Páně, na jeruzalémské akropoli (Uličný, 2020b). Srovnával délky jeruzalémských ulic s novoměstskými a nacházel mezi nimi údajně velké shody (Lorenc, 1959, s. 19-20; Lorenc, 1973, s. 51-54). Brzy ho doplnil V. Kotrba, tím, že nedaleký klášter božehrobců, stojící mezi náměstím a řekou, mohl v této koncepci představovat Chrám Božího hrobu (Kotrba, 1975, s. 60). Vilém Lorenc vycházel z půdorysu kaple v Hergetově plánu Prahy (krátce před 1791) a pojal ji jako “centrálu s věncem osmi čtvercových kaplí svírajících vzájemně úhel 45 stupňů” o průměru 33 m. Kapli obepínala zeď se čtyřmi protilehlými vstupy. Hlavní byl ze západní strany od zderazského kláštera (Lorenc, 1973, s. 51). Výškové řešení je hypotéza odrážející i pravděpodobnou příbuznost s kostelem Panny Marie v Trevíru (Šefců, 2010b; Uličný, 2020b).

Zpracování podoby nejpravděpodobnější varianty probíhalo tak, že se nejdříve digitalizovali podklady, jednak pravděpodobná půdorysná rekonstrukce, vycházející i z archeologického výzkumu a nálezu jednoho nároží kaple (Podliska, 2013).  Prezentovaná rekonstrukce respektuje všechny dostupné prameny. Digitální rekonstrukce a fyzické modely 1:500 a 1:100 vycházejí z výše popsané možné podoby kaple dle Václava Mencla[1] (1948a, s. 123) s úpravami podle Ondřeje Šefců (Šefců, 2010b). V digitálním i fyzickém modelu s okolním kontextem je znázorněná i pravděpodobná poloha Ostatkové věže jihozápadně od kaple.

[1] Menclově rekonstrukci je blízko plán od E. Bachmanna, který předpokládal, že půdorys novoměstské kaple vychází z kostela Panny Marie v Trevíru, u něj je kompozice založena na půdorysu řeckého kříže, s páry kaplí diagonálně vloženými mezi jeho ramena. (Uličný, 2020b)