Autoři modelu: Vojtěch Dvořák, Klára Kukačová, David Kindl
Rozměry modelu: cca 30cm x 120cm, výška 42cm
Poloha: Praha – Vyšehrad, K rotundě
Status: součást Národní kulturní památky, z velké části nedochovaná
Historie
Bazilika sv. Petra (od 12. století bazilika sv. Petra a Pavla) byla založena knížetem Vratislavem II. okolo roku 1070 jako kapitulní chrám. Prošla složitým stavebním vývojem, jehož doklady jsou dnes z velké části skryty pod úrovní terénu hřbitova východně novogotické pseudobaziliky, a zčásti pojaty i do jejího zdiva. Archeologickými výzkumy baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě byly zjištěny dvě románské etapy – první z doby založení kostela kolem r. 1070, druhá z období před rokem 1129, za jeho syna Soběslava I. Prvou stavbou byla trojlodní dvouchórová bazilika s kryptou (o rozměrech 53 × 17 m). Chrám byl určen jako místo posledního odpočinku zakladatele kapituly Vratislava II. a členů jeho rodu. Zdivo románské baziliky je dochováno ve značné části půdorysu stojící stavby (zejména pokud jde o hlavní a jižní loď). Západní chór je dochován přímo pod podlahou kněžiště dnešního kostela (Nechvátal, 2004; Moucha et al., 2015).
Zcela novou představu o vývoji stavby ve 14. století vnesl nečekaný objev základů zaniklého dlouhého gotického chóru, na jehož výstavbě měli podíl děkan Držislav a matka Karla IV., poslední přemyslovská královna Eliška Přemyslovna. Další dvě stavební etapy byly tedy gotické, kdy první začala po roce 1249 a trvala do počátku 14. století. Kapitulní komplex se gotickou přestavbou koncem 14. a počátkem 15. století stal s délkou 110 metrů největší sakrální stavba v Praze. Počátkem druhé gotické stavební etapy v roce 1369 došlo z podnětu císaře Karla IV. k další přestavbě chrámu, při níž vzniklo trojlodí s krátkým presbytářem, bočními kaplemi a s předsíní. Dokončení prvotního záměru však zabránilo propuknutí husitských válek. V 2. polovině 16. století byla zaklenuta hlavní loď. V letech 1707–1729 proběhla barokní přestavba. Do současné podoby byl chrám přestavěn v novogotickém stylu Josefem Mockerem v letech 1885–1887 a průčelí s věžemi dle návrhu Františka Mikše v letech 1902–1903[1] (Baťková, 1998).
Popis
Původní kostel byl postaven jako velkolepá románská trojlodní bazilika o rozměrech 53 x 17 metrů se dvěma chóry (jedním na východě a jedním na západě). Dva chóry v jednom kostele bylo řešení vyhrazené pro nejvýznamnější stavby; jediným dalším dvouchórovým kostelem v českých zemích byla katedrála svatého Víta na Pražském hradě. Oba presbytáře ve výšce lodí uzavíraly velké půlkruhové apsidy, menší apsidy se nacházely také na východní straně přístavby bočních lodí. Kromě toho byla na konci 13. století na západě vytvořena rozsáhlá krytá jednopatrová předsíň. Na západní straně byly boční lodě uzavřeny rovnými zdmi. V první čtvrtině 14. století byl kostel rozšířen přístavbou dlouhého gotického, trojlodního, polygonálně uzavřeného kněžiště na východní straně, podepřeného zvenčí četnými opěráky, které zpevnily obvodové zdi a umožnily umístit uvnitř hvězdicovou klenbu. Presbytář se nacházel v prodloužení lodi, takže románská apsida východního chóru musela být zbořena. V západní části kostela, před románským kněžištěm, byla postavena čtyřlodní kaple s rozetami. Za vlády Karla IV. bylo těleso kostela rozšířeno v duchu francouzských gotických katedrál (Toulouse, Narbonne), čímž kostel dosáhl úctyhodné délky 110 metrů (pro srovnání: dokončená katedrála svatého Víta dosahovala délky 124 metrů, ve středověku však byla jen o polovinu menší). Na západní straně pak byly na místě bývalého narthexu vytvořeny čtyři obdélníkové pole lodi, spolu s odpovídajícími čtyřmi čtvercovými poli v severní a jižní lodi a přilehlými obdélníkovými poli bočních kaplí. Všechny byly zaklenuty křížovými žebrovými klenbami. V důsledku nedokončení původních plánů gotické přestavby představoval celý komplex na přelomu 14. a 15. století atypický románsko-gotický soubor staveb (Mencl, 1948, s. 79-87; Líbal, 2001, s. 410; Nechvátal, 2002; Nechvátal, 2004).
[1] Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-13034409