V rámci nově vytvářené expozice Dějiny v Národním Muzeu (2021) jsme vytvářeli řadu fyzických modelů. Expozice zachycuje v celkem sedmi sálech minulost českých zemí od 8. století až do první světové války a svým rozsahem i množstvím sbírkových předmětů se jedná o u nás zcela ojedinělý muzejní projekt ilustrující tak dlouhý časový úsek.

Ve spolupráci s historiky a archeology vzniklo několik fyzických modelů historických podob umístěných v prvních sálech, které jsou věnovány období středověku. Na úvod to jsou modely tří vývojových fází hradebních těles různé konstrukce raně středověkého opevnění Staré Kouřimi, model levobřežního osídlení raně středověké Prahu před rokem 1000, kdy ji tvořilo ohrazené osídlení vltavského levobřeží – hradčanského hřbetu se světským i církevním mocenským centrem a dnešní Malé Strany – obklopené pohřebišti. Dalším modelem je rekonstrukce podoby Manského domu na Křivoklátě k roku 1422. Další model představuje Hradišťko u Davle (Sekanka) k roku 1278 se znázorněním stejnojmenného městečka, kláštera sv. Jana na Ostrově a kostel sv. Kiliána na levém břehu Vltavy. A hlavním modelem (∅180 cm, měřítko 1:333) je obléhání Nového Hradu u Kunratic na přelomu let 1420 a 1421.

Hradišťko u Davle (Sekanka) k roku 1278

Městečko vzniklo na úzkém ostrohu chráněném strmými skalnatými svahy (Z a V) a valy (S a J), které ohraničovaly lichoběžníkový areál. Centrální prostor byl obklopen parcelami (10 × 30 m) s více než 60 stavbami – polozemnicemi a zemnicemi. K jejich nahrazení kamennými konstrukcemi již nedošlo. Pouze jižní val již byl částečně doplněn 2 m silnou kamennou hradební zdí. Přístup od kláštera sv. Jana na Ostrově zajišťovaly do skalní ostrožny vytesané úvozové cesty. Tato velmi významná archeologická lokalita je mimořádným příkladem města zaniklého v raném stadiu svého vývoje.

Obléhání Nového Hradu u Kunratic na přelomu let 1420 a 1421

Stopy husitského obléhacího tábora se rozprostírají na vrcholu ostrohu ve vzdálenosti 140 m od Nového Hradu. Nejvýrazněji se projevují pásy zemních fortifikací, které ve dvou místech přepažily ostroh tak, že z něj vydělily plochu vlastního tábora. V tomto mezilehlém prostoru se nacházely početné provizorní příbytky vojáků a před nimi stály obléhací praky nebo děla. Směrem k hradu z ohrazené plochy vybíhal úzký a dlouhý žlab, který sloužil jako přibližovací příkop obléhatelů. Ochranný val na opačné straně tábora zpevňovaly mohutné zemní bašty, které s vysokou pravděpodobností sloužily k postavení lafetovaných zbraní. Po kapitulaci obránců hradu 25. ledna 1421 byl hrad husity vyrabován, vypálen a zbořen.

Spolupráce: Přemysl Kraus a Michal Chalupa

Momenty dějin

Dále jsem zde spolupracoval na unikátní expozici ve spojovací chodbě mezi Historickou a Novou budovou Národního muzea – Momenty dějin. Tento multimediální projekt svým rozlišením představuje největší spojitou projekci v Evropě, zároveň je ale výjimečný i v měřítku celosvětovém.

V rámci projektu Vltava – proměny historické krajiny (FSv ČVUT v Praze, 2022) jsme vytvářeli tři fyzické modely původní podoby velkých přehrad Vltavské kaskády – rekonstrukční model okolí vodní nádrže Slapy, Orlík a Lipno.

Modely poutního místa Panny Marie Vítězné na Bíle Hoře – 5 vyvojových fází od prvotní kaple z roku 1624 po kompletní stavbu poutního areálu v roce 1730 (K. I. Dientzenhofer a Jan Blažej Santini).

Poté, co se na bělohorské pláni 8. 11. 1620 odehrála rozhodující bitva, bylo na místě „tak velkého vítězství nad rebely a záchrany českých zemí před herezí a kacířstvím“ postaveno poutní místo připomínající slavné bělohorské události. V běhu času se měnilo velmi málo, zato se ale proměňovalo chápání „Bílé hory“, která ztratila lesk zázračného vítězství a postupně se stala symbolem národní katastrofy a momentem rozdělení jeho obyvatel. Nakonec – již v dobách spíše poklidného historického bádání a umírněných polemik na téma „co by bylo, kdyby nebylo“ – zde byl založen klášter benediktinek.
Pro výstavu Poutní areál Panny Marie Vítězné 400 let od bitvy na bílé Hoře v roce 2020 vzniklo pět 3D modelů jednotlivých fází výstavby poutního místa a také samotný poutní areál.
Materiál je plast PLA a metoda zpracování 3d tisk.

Spolupráce: Přemysl Kraus a Michal Chalupa